TANCOVÁNÍ

Kořeny orientálního tance sahají až do dob několik tisíc let před naším letopočtem a dodnes se neví, kde je jeho kolébka, zda v dávných kulturách Afriky, Indie nebo Blízkého východu. Dávné kultury pojímaly tanec různě. Některé ho tančily jako součást svých náboženských obřadů, jinde ho tančily pro jeho léčivé účinky, některé jako přípravu na porod (tzv. tanec rodiček), jiné jako součást namlouvacího rituálu.

Byl stvořen pro ženské tělo a tančí se se zvláštním důrazem na břicho a pánevní oblast, která je symbolem plodnosti. Kult plodnosti existoval v mnoha starých civilizacích. Spoustě žen rovněž sloužil k vyjádření jejich hlubokých pocitů, jejich ženskosti. Základem orientálního tance jsou jemné krouživé a vlnivé pohyby doplňované rytmickým potřásáním boků a ramen. Dle tradice se pro větší kontakt s matkou zemí tančí naboso.

Orientální tanec je tanec folklorní a má mnoho variací a podob. Neustále se v průběhu času vyvíjel a vyvíjí se i nadále. Forma a styl tance, včetně osobního přístupu k tanci a ke kostýmu je podle území odlišný, ale vždy vychází ze společných tradičních základních pohybů.